Ohlasy

Chtěla bych napsat jeden dojem z mé konstelace:
Když stálo „Rusko" a pod ní ležely dvě holky (mrtví v rodině) a moje babička klečela u nich, ty jsi řekl, ať ty dvě ležící řeknou babičce, že je volná. Tak v ten moment se ve mě něco uvolnilo, jakoby se ve mě rozlila teplá voda, rozproudila, kovová obruč pukla. To jsem pozorovala ze židle. Tenhle moment byl asi nejsilnější z konstelace, ani jsem v ní sama nebyla. Babička moc odejít od těch dvou na zemi nechtěla, ale u mě se něco stalo. Akorát včera, po konstelaci, mi nebylo dobře, deprese, smutek, tesknota, opuštěnost. Hluboké pocity. Pak mi nějak vytanulo na mysl, že jsem taky volná a tohle jsou pocity, které odcházejí a nepatří mi a odžívala jsem si to odpojení. Ten moment opuštěnosti, co jsem myslela, že šel od otce, takový šok pro mě - ono to šlo asi od babičky...
Večer jsem šla ven a najednou jsem se přistihla, jak si pohazuju taškou a poskakuju při chůzi, tak jsem se z toho začla smát. Ty deprese celkem rychle odezněly a těším se na další konstelaci.


Jednou jsem byla vybraná do konstelace na obezitu. Hrála jsem obézní tetu. Za mně se postavila paní, která si stavěla konstelaci a její dcera, obě při těle, přičemž prý moc nejí. Já jsem se jako teta začala cítit dobře spolu s nimi, kdy ony stály za mnou, což obrazně znamená, že mi pomáhaly mou obezitu nést. Pak Libor řekl těm dvěma, ať ode mne odejdou. To se mi nelíbilo a chtěla jsem až křičet, ať se vrátí zpátky. To Libor nedovolil a postavil přede mne zástupce za „strach z nedostatku". Najednou jsem pocítila, že ten strach je jen můj a když by holky stály za mnou, tak nemám dost síly se s tím mým strachem vypořádat. Najednou do mne ta síla vstoupila a ještě jsem natáhla mezi strach z nedostatku a holky ruku, aby bylo jasné, že patří mi. Už jsem nepotřebovala, aby to někdo se mnou sdílel a holky byly volné. Tak jim to doufám pomůže i v životě. Sama jsem si ale uvědomila, že jsem v roli nestála nadarmo, máme těžkou obezitu v rodu...


V sobotu si mě vybrala jedna slečna do role její anorexie. Prý je už vyléčená, ale její dvojče ji stále má, proto se chtěla podívat na příčinu. Jako anorexie jsem měla laskavé pocity, necítila jsem se zlá, ani zlomyslná. Do rozehrané hry, kde již bylo více postav, se dostal i děda dvojčat, který zemřel v 51 letech na nádor srdce. Stála jsem vedle něj a náhle jsem pocítila prudkou bolest v srdci a řinuly se mi slzy z očí, že já jsem jeho vyvolená, nikdo jiný, že já jsem to byla, s kým měl prožít život. Vyvstalo napovrch, že jsem byla první a nikdy na mě nezapomněl a z toho mu pak puklo srdce (nádor). V tu chvíli, kdy jsem si uvědomila, že jsem zůstala sama, jsem pocítila hlubokou nenávist a řekla, že se pomstím a ať je všem ženám v jeho rodu špatně. Potom Libor udělal rituál, kdy obě dvojčata stála proti mně, v sobotu byla přítomná jen jedna a ta teď stála skutečně v konstelaci. Prosila jsem ji, aby mi odpustila, že jsem byla tehdy stejně stará jako ony teď a vyřkla jsem to z nešťastné lásky, bolesti, z ponížení, ublížení. A že i mi se nežilo dobře a ani mým dětem ne, že jsem tu nenávist nesla v sobě a tím ovlivňovala další. Libor mi dal k nohám svíčku jako uctění a ona slečna poděkovala za to, co jsem řekla. To na mě zapůsobilo jako nesmírná úleva, uvolnila jsem se a jakoby bych vystoupila z vězení. Už jsem se necítila jako anorexie, ale volnost a úleva.


Bylo téma vnitřní žena a jedna holka si mne zvolila do konstelace za svého otce. Řekla předem, že ji otec přehlíží a ona se mu snaží pořád dokazovat, že je dobrá, aby ji ocenil. Otec měl již před tímto manželstvím jedno, ale žena zemřela na nemoc a dcera zemřela při autonehodě. V konstelaci se ukázalo, že otec byl stále u své předchozí ženy a dcery a svou současnou rodinu nevnímal. Jako otec jsem měl představit svou novou ženu staré ženě a seznámit i dcery, stálo nás to všechny spoustu slz, protože mi jako otci, se nechtělo od původní ženy, od které šla něha k současné ženě, kde byl chlad. Po chvíli jsem pocítil, že vlastně patřím jinam, že tohle už bylo, teď je moje místo jinde a přešel jsem k nové rodině. Najednou jsem ucítil k manželce i dceři vztah a lásku, objal ženu a ta řekla, že po takovém objetí toužila celý život. Asi za 3 týdny mi přišla sms od té holky, co si konstelaci postavila, že rodiče se spolu začali bavit a nejzajímavější na tom je, že jim to nepřipadá ani divné, jakoby to tak bylo odjakživa...


Mám dceru, kterou máme s bývalým mužem ve střídavé péči už 10 let. Dceru trápily bolesti hlavy, proto jsme postavili konstelaci, zda je příčinou střídání u rodičů co 14 dní. Dcera v konstelaci ležela zcela bez energie na zemi a odmítala si vzít srdíčko (kámen růženín), které jí podávala matka jako vyjádření lásky. Dcera přešla k postavě dědy, který už nežije. Šla za ním a cítila se u něj dobře. Libor napověděl zástupci za dědu větu, kterou ji měl říct - „ještě není čas". Matka změnila pozici, přešla k dceři a postavila za ni. Tento obraz byl z konstelace nejdůležitější, kdy obrazně a doslova řečeno „postavila se za dceru". Otec nebyl pro dceru důležitý a nechtěla za ním jít. Pár dní po konstelaci jsem se sešla s bývalým manželem a poprosila, zda by vyhověl přání dcery, že již nechce střídavou péči, že chce být u mě a upozornila na její myšlenky na „nebytí", které se najednou zviditelnily (např. slohová práce do školy). Stalo se neuvěřitelné, on souhlasil, ačkoliv si střídavou péči přes právníky sám vydobyl. Díky konstelaci jsem si uvědomila, že se za dceru musím postavit a stát za ní.


<< <   1 2 3   > >>